Čtenářsko-pěvecký spolek Veleslavín

6. dubna roku 1882 byl v Ivanovicích založen čtenářsko-pěvecký spolek Veleslavín. Jako spolek vlastenecký a vzdělávací přispěl výrazně k šíření pokroku a osvěty, hlavně koncem minulého a začátkem tohoto století. Členskou základnu tvořila místní inteligence, pokrokoví sedláci a řemeslníci.

Kteří občané byli jeho zakládajícími členy, není dochováno a už nelze zjistit. První jednatelská kniha ani spolkové stanovy se nenašly. Na prvním listě druhé jednatelské knihy z roku 1892 je uvedeno, že od založení až do 18. prosince uvedeného roku se konalo 160 výborových schůzí a 18 řádných i mimořádných valných hromad. V tomto roce 10. výročí (1892) bylo v čele spolku toto složení: MUDr. František Bohdan předseda, Karel Langr místopředseda, Jan Černý jednatel, učitel Jan Celý pokladník, učitel Karel Knob knihovník, Rajmund Nakládal hospodář a bez funkce Alois Kellner.

Hned při založení se přihlásili za členy spolku i divadelní ochotníci, kteří už v roce 1873 utvořili Spolek divadelních ochotníků a stali se tak divadelním odborem Veleslavína. Jeho vedoucím byl Karel Macalík, syn Basila Macalíka, Když roku 1883 bylo založeno Družstvo Besedního domu a zakoupilo ve Frenštátě (Tyršova ulice) dům č. 11, na jeho místě postavilo a 1885 slavnostně otevřelo divadelní dvoranu, usadili se ochotníci trvale v Besedním domě. Stejně většina členů Družstva Besedního domu i Veleslavína byli titíž občané. V roce 1900 měl Veleslavín podle zápisu 5 čestných a 98 řádných členů.

Divadelní odbor čtenářsko-pěveckého spolku "Veleslavína" a dámské jednoty "Libuše" - rok 1893

V čítárně Besedního domu měl Veleslavín také svoji knihovnu, z níž si mohli půjčovat knihy i nečlenové. Za deset let (1892) obsahovala knihovna 498 číslovaných a 78 nečíslovaných, celkem 576 svazků. V roce 1904 je registrováno už 693 svazků. V roce 1907 daroval rodák Boh. Pazderka, žijící ve Vídni, 43 svazků "Ruské knihovny" a o dva roky později (1909) koupil Veleslavín celou knihovnu po svém zemřelém členu, učiteli Václavu Pohorském, hlavně za přispění toho času předsedy spolku F. L. Gartnera. Už rok předtím podal Veleslavín návrh Ženské vzdělávací jednotě Libuše a Řemeslnicko-živnostenské besedě Svatopluk na sloučení i jejich knihoven v jednu. K tomu sice nedošlo, ale oba spolky své knihovny daly veřejnosti k dispozici.

Kromě obsáhlé knihovny vybavil Veleslavín bohatě tiskem i svoji čítárnu. Dlužno předeslat, že ještě v sedmdesátých letech minulého století četlo v Ivanovicích noviny jen několik lidí, prakticky učitel, farář, starosta a obecní tajemník. Z účtu předplatného za tisk z roku 1893 se dovídáme, jaké tituly novin a časopisů nabízel Veleslavín svým čtenářům. Politického zaměření to byly: Hlas, Národní listy, Hlasy z Hané, Moravské listy, Selské listy, Velehrad a hned od svého založení v roce 1882 i Vyškovské noviny.

Z odborného tisku: Hospodář Moravský, Česká práce, Živnostník, Hospodář Českoslovanský.

Ze zábavných titulů: Humory, Niva Světozor (1. ročník), Květy (1. ročník).

S určením pro knihovnu ještě k tomu: Česká kronika, Libuše, Český lid, Musejník, Matice lidu, Přítel domoviny, Moravská bibliotéka a Záhorská kronika.

Vezmeme-li v úvahu, že spolek měl k prvnímu lednu 1894 čtyři čestné a 92 činných členů, byl to rozhodně pestrý výběr tisku. V průběhu let se pochopitelně množství i složení tisku měnilo podle zájmu členů i stavu spolkové pokladny. Pro srovnání tedy odběr z roku 1907:

Tisk politický: Národní listy, Lidové noviny, Selské listy, Moravský kraj, Rovnost, Ruch.

Tisk odborný: Hospodářský list, Chrudimský a Moravský hospodář.

Tisk všeobecně vzdělávací: Slovanský přehled, Selský archiv a časopis Musejního Spolku Olomouckého.

Tisk zábavný: Zlatá Praha, Švanda dudák, Humoristické listy.

Od roku 1913 byla čítárna Veleslavína zpřístupněna i celé ivanovické veřejnosti.

Ještě před otevřením divadelní dvorany v Besedním domě se ustavil roku 1883 hudební odbor Veleslavína, řízený zprvu Františkem Hanákem, rolníkem a pozdějším starostou obce a po něm Šimonem Macalíkem. Oba byli odchovanci vojenské hudby. František Hanák platil za výborného klavíristu. Zároveň s hudebním vznikl i odbor pěvecký, který řídili učitelé Petr Nakládal (do roku 1887), a František Hladký, až do odchodu na školu do Pozořic (roku 1893). V jubilejním roce 1892 se představil dvacetičlenný pěvecký sbor s hudebním a divadelním odborem provedením komické operety "Don Cesar a spanilá Majolena".

Jinak se zpívalo a hrálo při různých příležitostech, například při velkých oslavách Jana Amose Komenského (1882), nebo při návštěvě knížete arcibiskupa v Ivanovicích (7. 7. 1893), kdy pěvecký sbor uvedl na zastaveníčku před farou Beethovenovu "Modlitbu pod hvězdami", Javůrkův sbor "Na Moravu" a Škroupův "Kde domov můj". Zpívaný repertoár, jako sbory P. Křížkovského "Prosba odvedeného", "Utonulá", nebo Knittlova kantáta "Utiš moře" a jiné, svědčí o vysoké úrovni sboru, ale stejně tak i orchestru, který hrával neméně náročné skladby, jako předehru ke Smetanově "Prodané nevěstě", Hausmannovy "Slavjanské glasy", Donizettiho "Dcera Pluku", Tittlovu "Serenádu" pro cello a flétnu, "Kvarteto na národní písně" od Zdeňka Fibicha "Mazury", polské národní tance od Timolskego a jiné.

Kromě účasti na slavnostech, večírcích, besedách, silvestrech apod. hrával orchestr Veleslavína pravidelně před divadelním představením, v jeho přestávkách mezi akty a po divadle na taneční zábavě, jak bývalo pravidlem. 25. dubna 1905 koncertoval Veleslavín na zastaveníčku v ivanovickém zámku při návštěvě prince Ludvíka a princezny bavorské. S projeveným uznáním obdržel od majitelů panství ještě peněžitý dar 100 K rakouských, což byl tehdy značný obnos.

V roce 1907 prodělává pěvecký odbor krizi pro nedostatek zpěváků. Na výzvu členům ostatních spolků, aby se ku cvičení zpěvu přihlásili, učinilo tak dle zápisu v jednatelské knize i šest členů Klubu velocipedistů. V tomto roce uspořádal Veleslavín také několik koncertů, na nichž účinkovali význační hudebníci: 17. března houslový virtuos Jan Buchtele s klavírním virtuosem Karlem Pospíšilem, 20. října klavírní virtuos a světoznámý skladatel Karel Moor s houslovým virtuosem Františkem Zelinkou a 17. listopadu houslový virtuos mistr Ondříček a klavírní virtuos Josef Faněra.

Z přednáškové činnosti Veleslavína jsou záznamy o tom, že ve spolupráci s ženskou vzdělávací jednotou Libuše uspořádal 4. února 1906 přednášku známého cestovatele Stanislava Vráze. Jeho druhá přednášková návštěva Ivanovic se uskutečnila 15. března 1908 opět v součinnosti s Libuší. Přednášel na téma "Z mých dvacetiletých cest světem" a přednášku doprovázel asi čtyřmi stovkami světelných obrazů. Navštívilo ji i mnoho posluchačů z okolí.

Neméně úspěšný byl i divadelní odbor Veleslavína, který řídil řadu roků Karel Macalík, později sám předseda F. L. Gartner. Ze seznamu divadelních her, o nichž jsou písemné záznamy, lze vyvodit, že výběr her byl kvalitní. Zárukou jsou jména autorů: Jeřábek, Sabina, Šamberk, Preisová, Štech, Štolba, Stroupežnický, Tyl, Jirásek aj. Volba divadelních her byla pochopitelně poplatna současnému vkusu a zájmu diváků, stavu spolkové pokladny i složení divadelního souboru. Z válečných let 1914 - 1918 se žádné písemné záznamy nedochovaly. Pravděpodobně činnost zcela ustala a pokračovala až v roce 1919.

Zvlášť zvýšeným počtem přednášek se vyznačují léta 1903 - 1910 (10 až 12 ročně). Přednášejícími byli ponejvíce vlastní členové spolku, převážně učitelé Václav Pohorský, Antonín Kotrlý, F. L. Gartner, František Procházka, Jan Paleček, Jakub Kořínek (zároveň knihovník), vyškovský učitel Václav Sehnal, dále MUDr. Rudolf Schönhöffer, Šimon Macalík aj. Na přednášky byly zvány i členky vzdělávací jednoty Libuše, jejichž zásluhou bývala účast vždy kolem 40 posluchačů. Spektrum přednášek bylo velmi široké - od literatury, zeměpisu, zdravovědy, hudby až po zemědělství a podobně.

Veleslavín měl také svůj spolkový prapor, s nímž se zúčastňoval všech hromadných vystoupení doma i v okolí. Až do roku 1905 se zachovaly tyto písemné záznamy o jeho účasti:

• 1893 - Svěcení praporu spolku Nezamysl v Nezamyslicích, národopisná výstava v Prostějově, svěcení nové školy v Hošticích.
• 1895 - Slavnostní rozloučení s církevním kronikářem P. Františkem Hudečkem při jeho odchodu na faru v Rychtářově, slavnost 25 let Sokola Vyškov, slavnost hasičského cvičení v Ivanovicích.
• 1896 - Svěcení základního kamene nové ivanovické školy.
• 1898 - Velké oslavy Františka Palackého (sté výročí).
• 1899 - Odhalení praporu ve Švábenicích, svěcení hasičské stříkačky v Želči, otevření matičního gymnázia ve Vyškově, vzpomínky na Adama Daniela z Veleslavína (výročí 300 let od jeho úmrtí).
• 1901 - Slavnost otevření Besedního domu, župní veřejné cvičení Sokola v Ivanovicích.
• 1904 - Svěcení praporu Řemeslnicko-živnostenské besedy Svatopluk, vítání Její výsosti arcivévodkyně Alžběty, slavnost odhalení praporu Sokola Vyškov.
• 1905 - Slavnost 25 let trvání Libuše.

Nošení praporu a péče o něj bývala svěřována spolkovému praporečníkovi. Známa jsou pouze dvě jména: Josef Horníček ml. (1902) a Vlček. Jak a kdy spolek prapor získal, se už nedá zjistit. Stejně tak i jeho další osud. Jisté je, že za velké finanční podpory člena spolku Karla Langera byly na něj vyšity nové stuhy v Ženském výrobním spolku brněnském (1906).

Veleslavín se stal členem i několika jiných spolků. Již v roce 1893 navázal spolupráci s dámskou jednotou Libuše a čtenářským spolkem v Kopřivnici. V roce 1899 přistoupil za člena místního odboru Ústřední Matice Školské. V roce 1901 se stal členem Lidumilné jednoty a od roku 1903 Musejního spolku Olomouckého a Gymnasiální Matice Vyškovské. 4. března 1905 přistoupil za člena Spolku paní a dívek českých v Opavě. Od ledna 1909 byl přispívajícím členem místního odboru Národní Jednoty a od února 1910 školského spolku Komenský ve Vídni.

Čestnými členy Veleslavína byli jmenováni: A. Železný (1886), Josef Pokorný (1887), Petr Nakládal (1887), František Hladký (1896), hudební skladatel Antonín Dvořák (1904 - ještě téhož roku zemřel) a předseda F. L. Gartner při odchodu na místo ředitele měšťanské školy v Bučovicích 1910.

Podle zachovaných jednatelských knih byli předsedové spolku 1892 - 1893 MUDr. František Bohdan, 1894 - 1898 Jan Černý, 1899 - 1902 František Hanák, 1903 - 1909 F. L. Gartner.

Jednatelé: 1892 Jan Černý, 1893 Karel Knob, 1894 Antonín Šmíd, 1895 Josef Knap, 1897 Josef Horníček, 1898 F. L. Gartner, od dubna 1898 až 1900 Josef Horníček, 1901 Ludvík Sochor, 1902 - 1903 Josef Horníček, 1904 - 1909 MUDr. Rudolf Schönhöffer.

Po roku 1918 historické poslání Veleslavína už vlastně ztrácí na významu. Spolková knihovna se v roce 1919 stala součástí knohovny obecní. Podobně je tomu i s čítárnou, protože stále více lidí si volí a odebírá časopisy pro sebe, noviny prodává každá trafika, hostinští berou i několik druhů novin pro své pravidelné hosty. Hudbu, zpěv a divadlo pěstují ve svých zábavných odborech i tělocvičné spolky, takže poslední historická zmínka o Veleslavínu je z května 1939. Za předsednictví Františka Hanáka, jednoho z prvních a posledních členů, byl Čtenářsko-pěvecký spolek Veleslavín v Ivanovicích na Hané rozpuštěn.

Dle vládního nařízení č. 97 z 31. března 1939 musel každý spolek hlásit do 31. května svoji činnost, jinak uplynutím toho dne automaticky zaniká. I tak se zapsal Veleslavín do paměti města Ivanovic zaslouženě a natrvalo.

Seznam provedených divadelních her Veleslavína z dochovaných záznamů:

Čerpáno z kroniky pana Emila Paláska "IVANOVICE NA HANÉ - Z historie k současnosti vydané MĚSTEM IVANOVICE NA HANÉ 1998.